Vyživovací povinnost rodičů na dítě v 18 letech

Otázka

Dobrý den, chtěla bych se poradit. Po rozvodu jsem měla v péči dceru já, po nějaké době ji dostal do péče otec. Já platila alimenty.

Nyní je dceři 18 let, a jestli to chápu, tak povinnost platit alimenty otci zaniká i když dcera nadále u něj bydlí. Dcera ještě studuje a já ji budu financovat dle mých možností.

Jen otec to pojal tak, že mám již platit všechno já, protože dávám alimenty. Tak se chci zeptat na jeho povinnosti.
Děkuji

Vyřešeno
, Pavla K. 1 rokem 1 Odpověď 313 zobrazení 0

Odpověď ( 1 )

  1. Ing. Dana Černá
    0

    Vyživovací povinnost rodičů k dítěti rozhodně nezaniká tím, že dítě dosáhne věku 18 roků. Tak to určitě není.

    Zákon, podle kterého se řídí vyživovací povinnost (Občanský zákoník, zákon číslo 89/2012), o tom mluví hned v několika paragrafech. Například paragraf 859, kde se mluví o tom, že vyživovací povinnost není závislá na dosažení věku 18 roků

    § 859
    Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

    Dalším podstatným paragrafem, podle kterého se řídí vyživovací povinnost rodičů vůči dětem, je paragraf 911, kde se mluví o tom, že dítě (resp. nejenom dítě, ale kdokoliv, kdo má nárok na výživné) na něj má nárok až do doby, než je schopen se sám uživit:

    § 911
    Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

    Pokud vaše dcera dále studuje, tak vyživovací povinnost (obou rodičů) trvá i v době, kdy již dosáhla věku 18 roků. Vyživovací povinnost k dceři tedy máte jak vy, tak i otec dítěte. A to až do doby, než dcera dokončí studium a začne pracovat v zaměstnání.

    Dcera by měla právo požadovat výživné (alimenty) i v době, kdy by třeba po skončení studia byla nezaměstnaná (do doby, než si zajistí vlastní příjem – schopnost se uživit).

    V případě, že otec odmítá platit výživné (alimenty), pak je možné obrátit se na soud, který případně určí vyživovací povinnost a povinnost platit výživné. V případě soudem stanoveného výživného je ho pak možné následně vymáhat (např. exekucí).

    K jednoznačnému ukončení vyživovací povinnosti na dítě dochází jen v situaci, kdy si dítě někdo osvojí, nebo v případě, že dítě uzavře sňatek (pak má přednost vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely) nebo právě v situaci, kdy dítě nastoupí do zaměstnání a zajistí si stabilní příjem.

    V ostatních případech má v zásadě nárok na výživné (záleží ale pochopitelně i na posouzení konkrétní situace), bez ohledu na věk. Nárok na výživné tak může být klidně i do 25 roků nebo i déle. Dosažení zletilosti (18 roků) nehraje žádnou roli.

    Nejlepší odpověď

Přidejte odpověď