Odpověď ( 1 )

  1. Bc. Eva Koutná
    0
    Odpovědět

    V případě pracovní neschopnosti máte nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele (prvních 14 dní) a dále na nemocenské dávky od 15 dne (platí stát, resp. ČSSZ).

    Na náhradu mzdy má nárok každý zaměstnanec, během pracovní neschopnosti. Náhradu mzdy vyplácí zaměstnavatel a je ve výši 60% z redukovaného průměrného hodinového výdělku (z hrubé mzdy). Náhrada mzdy od zaměstnavatele je vyplácena pouze za skutečně neodpracované směny (hodiny).

    Pokud je pracovní neschopnost delší než 14 dní, pak vzniká nárok na nemocenské dávky. Na ty je nárok od 15 dne a jsou následně vypláceny za každý kalendářní den, včetně víkendů (sobot i nedělí), nebo státních svátků. Výše nemocenských dávek je 60% z redukovaného denního vyměřovacího základu (z hrubé mzdy).

    Pokud je v pracovní neschopnosti pracující důchodce, tak ten má v jednom kalendářním roce nárok pouze na 70 kalendářních dní, kdy dostává nemocenské dávky.

    Nedá se tedy mluvit přímo o tom, že maximální délka nemocenské pro pracujícího důchodce by byla 70 dní. Prvních 14 dní máte náhradu mzdy od zaměstnavatele a ta se do těchto 70 dnů nepočítá.

    Současně ale platí, že do těchto 70 dní se započítávají všechny pracovní neschopnosti v průběhu roku.

    Celkový součet doby, po kterou dostáváte nemocenské dávky, může být za jeden kalendářní rok 70 dní.

    Pokud jste tedy byla již v druhé pracovní neschopnosti v průběhu jednoho roku, a část z těch 70 dní, jste vyčerpala už během předchozí pracovní neschopnosti, pak máte nárok jen na kratší dobu výplaty nemocenské, než 70 dní.

    Dále také platí, že starobní důchodce má na nemocenské dávky nárok pouze po dobu trvání pracovního poměru.

    Zatímco běžný zaměstnanec může dostávat nemocenské dávky až po dobu 380 dní, nebo i po skončení pracovního poměru, u pracujícího důchodce je to jinak. Ten je může mít jen během trvání pracovního poměru.

    Viz paragraf 28, zákon o nemocenském pojištění:

    § 28

    (1) Nemocenské se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončila doba zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance; v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 se nemocenské poživatelům těchto důchodů vyplácí od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 22. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 63 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončila doba zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance. Při více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce se nemocenské vyplácí v tomto roce nejvýše po dobu uvedenou ve větě první. Byla-li podpůrčí doba podle věty první a druhé vyčerpána v jednom kalendářním roce, nevzniká nárok na výplatu nemocenského od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokračuje-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa v tomto následujícím kalendářním roce. Nemocenské podle věty první a druhé však nelze vyplácet déle, než by se vyplácelo podle § 26. Poživatelem starobního důchodu se pro účely věty první a druhé rozumí fyzická osoba, která v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény má nárok na výplatu starobního důchodu alespoň po dobu jednoho dne trvání pojištěné činnosti, a to ode dne, kdy nárok na výplatu tohoto důchodu vznikl.

    Nejlepší odpověď

Přidejte odpověď